Obec pod východními svahy Spišské Magury známá především svými lázněmi s léčivými teplými prameny. Chotár obce byl osídlený už v paleolitu, což dokazují nálezy v travertinových lomech. Obec byla osídlená na kupním právu z Podolínce, první zmínka o ní je z roku 1329. S podolínským panstvem se v letech 1412 až 1772 dostala do polské zálohy. Obyvatelé byli zemědělci a pláteníci, obchodovali také s dobytkem. Od 17. do 19. století zde byla papírna, jejíž výrobky měly velice dobrou pověst, dále velká pila a ještě ve 20. století dva mlýny, travertinové lomy, obecní elektrárna.
Uprostřed lesoparku na západním okraji obce vznikly u léčivých teplých minerálních pramenů lázně Vyšné Ružbachy. Jejich historie sahá do 15. století. První rozvoj spadá do konce 16. století, kdy byly vlastnictvím Ľubomirských, starostů Ľubovňanského hradu a spišských měst, které byly zálohované Polsku. Tehdy si získaly oblibu mezi polskou šlechtou, později i u uherských feudálů. Po navrácení spišských měst Uhersku se dostaly lázně do státní správy, což jejich rozvoji neprospělo. Částeční renesanci prožívaly v 19. století, kdy se staly majetkem rodiny Zamoyských a hlavně za posledního z nich, který je zkrášlil v období před 2. světovou válkou.
Léčivé lázeňské vody patří do skupiny hydro-uhličitanovo-síranových, vápenato-hořčíkových minerálních vod. Devět pramenů dává asi 150 litrů vody za sekundu s teplotou 19 až 22 °C. V lázních se léčí nemoci nervové, duševní a nemoci z povolání. Ružbachy jsou také vyhledávaným letoviskem.
Zvláštností je největší travertinové jezírko na Slovensku - Kráter s průměrěm 20 metrů a hloubkou 3 metry.
V obci se nachází římskokatolický barokový kostel z 2. poloviny 17. století se soudobým barokovým interiérem a Biely dom, stavební dominanta lázeňského parku vybudovaná na travertinových skaliskách.
