Nejstarší písemná zmínka o městě Stará Ľubovňa je z roku 1292. Po postavení hradu Ľubovňa se obec změnila na podhradí, a tím se zvětšil její význam. Pro rozvoj města byl významný rok 1364, kdy král Ludovít I. povýšil Starou Ľubovňu na královské město a dal městu rozsáhlé výsady na konání výročních trhů. Další vývoj podstatně ovlivnilo zálohování území polskému králi v letech 1412 až 1772. Město se stalo známým hospodářským a kulturním centrem. Po ukončení zálohy město ztratilo výjimečné postavení, opustili ho úředníci a šlechta. Stará Ľubovňa se stala centrem jen pro širší okolí.
Dominantou náměstí je kostel sv.Mikuláše pocházející z období kolem r.1280 a Provinční dům - bývalé sídlo správce zálohovaných spišských měst, v roce 1639 přestavěné v renesančním slohu. V interiéru kostela sv.Mikuláše je vzácná pozdně gotická kamenná křtitelnice ze 16. století a pozdně gotické náhrobní kameny z pískovce a červeného mramoru. Hlavní barokní oltář sv. Mikuláše - biskupa z poloviny 18. století je zdobený dřevořezbou. Uprostřed sloupové architektury dominuje rozměrný obraz sv. Mikuláše z druhé poloviny 19. století. Historicky cenné jsou i boční oltáře a plastika Oplakávání Krista.
Na vápencovém bradle se nad Starou Ľubovňou vypíná kamenný hrad Ľubovňa postavený začátkem 14. století. První písemná zmínka o hradě jako o jednom z královských sídel je z roku 1311. Nejstarší část hradu tvoří hlavní věž a gotický palác. Hrad se po roce 1412 stal sídlem polských starostů zálohovaných spišských měst, což prospělo jeho rozvoji. V roce 1553 hrad úplně vyhořel. V době rekonstrukce postavili nový renesanční palác. V roce 1642 byl postaven barokní palác a v roce 1647 kaple.
V letech 1655 až 1661 v něm byly před Švédy ukryté polské korunovační klenoty. Po roce 1772, po skončení polské zálohy spišských měst, hrad začal chátrat.
Pod hradem Ľubovňa se nachází Ľubovňanský skanzen s ukázkami lidové architektury Spiše a Šariše. Nejcennějším exponátem je srubový řeckokatolický kostel sv.Michala archanděla z Matysové z roku 1883.
Nejpočetnější zastoupení v expozici mají dřevěné obytné domy ze začátku 20. století. Při řešení interiérů obytných domů byl respektován způsob života a poměry rodiny. Výběr exponátů je bohatý a kromě předmětů denní potřeby tu najdeme i výrobní nástroje doplňkových zaměstnání obyvatel: dráteníka, obuvníka, bednáře, tkadleny, stolaře. V obytných domech jsou nainstalované ukázky lidových zvyků: narození, svatba, vánoce a velikonoce.
K dalším objektům patří hospodářské stavby (stodoly, chlévy, sýpky, studně) a technické stavby (kovářská výheň, mlýn a stolařská dílna). V době letní turistické sezóny se v přírodním amfiteátru ve skanzenu organizují vystoupení folklórních skupin a souborů.
