Obec na pravém břehu Dunajce, u ústí potoku Lipník. Nynější obec vznikla spojením osad Nižné Šváby, Červený Kláštor a Smerdžonka.
Historické prameny, například listina kartuziánského kláštera z roku 1344, podporují domněnku, že na místě nynějšího kláštera v "údolí sv. Antona" stála už v 11. století nám neznámá poustevna. Nynější klášter založil magister Kokoš z Brezovice, který podle rozsudku smírčího soudu z roku 1307 byl povinný za zabití Fridricha z Hrhova založit i šest klášterů. V smyslu tohoto rozhodnutí vyčlenil roku 1319 ze své už dříve založené obce Lechnice 62 popluží země a daroval je na tento účel kartuziánům ze Skály útočiště, nynějšího Kláštoriska v Slovenském ráji. Tito začali roku 1330 s výstavbou kláštera, nejdříve určitě dřevěného, a později, v druhé polovině 14. století přebudovaného z trvanlivějšího materiálu. Lidové pojmenování "červený" dostal později podle toho, že podstřešní římsy kostela a kaplí byly z neomítnutých červených tvárnic. Klášter už v 14. století dostal mnoho dotací a různé výsady (právo mlýna, rybolovu, vaření piva), další majetky získal koupí, hospodářsky se velmi rychle vzmáhal a stal se feudálním panstvím. Měl však i spory s pány z Czorsztyna, v období let 1431 až 1433 ho dvakrát obsadili husité, roku 1545 ho přepadla vojska hradu Niedzica a neprospěla mu ani doba charakteristická boji o uherský trůn po bitvě u Moháče. Postupně upadal a mniši se odstěhovali do Polska.
Za reformy r.1563 klášter zrušili a klášterní panství se dostalo do soukromého vlastnictví, ve kterém se vyměnilo několik majitelů (Thököly, Horváth z Plavča, Rákóczi a jiní). Nitranský biskup Ladislav Maťašovský ho v roce 1699 koupil a daroval řeholi kamaldulů, kteří se tu usadili roku 1711. Řehole se řídila přísnými regulemi, mniši bydleli odděleně v celách, zachovávali mlčenlivost, zaměstnávali se zemědělstvím, zahradničením a rybolovem, ale věnovali se také alchymii, léčení nemocných a písemnictví.
Jozef II. v rámci svých reforem v roce 1782 klášter zrušil, jeho zařízení bylo rozebrané (knihovnu a archív odnesli do Pešti, kostelní zařízení rozprodali do Muszyně v Polsku, další neznámo kam). V roce 1820 věnoval císař klášter i s majetky nově zřízenému řeckokatolickému biskupství v Prešově. Po 2.světové válce převzal klášter stát a celý komplex v letech 1956 až 1974 zrekonstruovali.
Po zrušení kláštera kamaldulů osadníci odmítli obdělávat velké plochy majerské půdy, a proto na její obdělávání byli pozváni v letech 1786 až 1788 osadníci z Německa. Vyčleněním půdy z klášterního majetku vznikly víceré obce v Zamaguří.
Tak vznikly také Nižné Šváby (nyní Červený Kláštor), známé jako majer od 16. století. Obyvatelstvo se věnovalo zemědělství, pastýřství a převážení na vorech. V dolině potoku Lipník, 1 km výše nad klášterem se nachází Červený Kláštor-kúpele, předtím lázně Smerdžonka. Lázeňská osada vznikla u studeného pramene glauberovské sírné vody kolem roku 1820. Začátkem 20. století, kdy se lázní ujala Spišská župa, byly středem zájmu spišské společnosti. Za první světové války byly zničené a znovu je otevřeli až v roce 1928.
Obec na pravém břehu Dunajce, u ústí potoku Lipník. Nynější obec vznikla spojením osad Nižné Šváby, Červený Kláštor a Smerdžonka.
